Co s tebou udělá život v cizině

Domov nacpeš jednoho kufru.

Od chvíle co vměstnáš svůj život do jedinýho zavazadla, to, co jste doteď považovali za domov, zmizí. Spousta věcí je najednou nahraditelnejch. Oblečení, knížky, každodenní drobnosti. Vtipný je, že je nakonec opustíte bez výčitek svědomí. Velmi brzo se můžete cítit jako doma, i když jste tisíce kilometrů daleko. Domov tvoříte sami, tím koho k sobě pustíte, jak se dokážete otevřít. Domov je tam, kde vám dobře.

Tak trošku závislost na adrenalinu

Přesně ve chvíli, kdy bude jasný, že se jede, váš mozek vás začne zaplavovat nejrůznějšíma emocema. Nejspíš tam bude ze začátku strach nebo aspoň nervozita, ale zároveň i silnej proud nadšení, očekávání. Víte, že stát se může cokoli, čeká vás spousta improvizace a novejch impulsů. Cítíte vzrušení. Slovo rutina se ve vašem slovníku schoulí úplně dozadu a zapadne prachem. Místo ní kolem vás skáčou superlativy všech podob. Poznáte nový lidi, nový místa, úplně jinou atmosféru, nový výzvy. Denně. Jo, snadno se na tenhle boží chaos zvyká. Nebudete se ho chcít vzdát.

Zpátky doma?

Až se jednou vrátíš domů, dost možná tě to sejme. Překvapí tě, že tě nemá co překvapit, všechno je tak, jak jsi to tu před časem nechal. Tvůj život je vzhůru nohama, vidíš spoustu věcí úplně jinýma očima, ale doma je prostě všechno při starým. Ty máš pocit, že snad exploduješ z mixu novejch zážitků a tady? Lidi kolem pokračují v každodenním životě, všedních povinnostech, jakoby nic. A vůbec.. vlastně celkem váháš nad použitím výrazu "doma".

Chybí a zároveň přebývají slova

Když se někdo zeptá: „Tak co, jak bylo?“, dá ti zabrat najít ty správný slova. Když už se snažíš něco vysvětlit, často tě napadají výrazy v cizím jazyce, který by situaci perfektně vystihovali. V češtině ale zrovna neexistuje ekvivalent. Když tvůj život probíhá v cizím jazyce, učíš se a zároveň zapomínáš. Spolu s pokroky v dané řeči tě překvapí chvíle, ve kterých se musíš soustředit, aby ses smysluplně vyjadřoval v tvém rodném jazyce.

Dojde ti, že "statečnost" je v tomhle ohledu nafouknutá

Časem, obzvlášť pokud necestuješ na delší čas poprvé, si všimneš, že tě lidi kolem svým způsobem obdivují. Nezřídka uslyšíš něco jako "Tyjo, ty máš fakt odvahu, taky bych chtěl takhle žít". Ty už ale víš, že ta "odvaha" je zhruba tak 10% houževnatosti a zbytek je odhodlání se špetkou šílenství. Chceš něco? Tak za tím jdi. Nemusíš jít přímo, jdi prostě tím směrem, a ono to nakonec vyjde. Nehledej výmluvy.

Cítíš se svobodnější

I když máš stejný možnosti jako předtím, získáš novej pocit volnosti. Pokud jsi opustil svůj domov, zvládl jinde začít od nuly a všechno nějak funguje, cítíš, že nic není problém. Nic není nemožné. Prostě najednou věci vidíš jinak, ovlivnili tě noví známí, díky odlišnýmu prostředí se ti otevře mysl ke spoustě věcí. Možná jsi tomu nevěřil předtím, možná si to neuvědomíš v průběhu… Ale jednoho dne to uvidíš zcela jasně. Změnil ses.

Naučíš se loučit… a prožívat

Dneska máš společnost, ve které se cítíš skvěle a parádně se bavíš. Možná i za týden. Ale brzo si uvědomíš, že spousta věcí i lidí jsou tu jen na chvíli. Hodnota zážitků se stane relativní. Naučíš se vytvářet nový pouta a zároveň dávat sbohem. Je to boj mezi nostalgií a pragmatismem.

Všechno je minimálně dvojí

Dvě SIMky, dvě karty na autobus, dva bankovní účty, dva druhy měn, dvě sady přátel, dvoje klíče na klíčence.

Normální? Co je normální?

Žít v cizí zemi tě naučí, že „normální“ znamená všude něco jinýho. Jakmile nasákneš místní kulturou, tvoje představa o normálním bude v čudu. Najednou vidíš, že existují další způsoby, jak žít a nové zvyky si osvojíš raz dva. Zároveň taky líp poznáš sám sebe, protože zjišťuješ, které zvyky ti opravdu sedí a které byly pouze naučené a nové způsoby ti vyhovují o mnoho více.

Naučíš se říkat si o pomoc

V neznámým prostředí se každá prkotina muže změnit v neočekávanou výzvu. Vyřídit papíry, nastoupit do správného autobusu, zase z něj vystoupit… Občas se objeví chvíle zoufalství, ale brzy se ozbrojíš trpělivostí, jakou jsi nikdy neměl a přijmeš fakt, že pomoc od neznámých lidí na ulici je vlastně celkem příjemný dobrodružství. A někdy si prostě s někým sednete, a místo odpovědi větou rozvitou a rozloučení spolu někde nad ránem zpíváte hymnu místního fotbalovýho klubu. Není to super?

Čas se měří nezapomenutelnými okamžiky

Jeden, druhej, třetí. Přestaneš počítat, je ti skvěle a přeješ si, aby to tak už zůstalo.

Nostalgie tě praští přes nos přesně ve chvíli, kdy to čekáš nejmíň.

Nějaký pokrm, píseň či pouhá vůně. Jakýkoliv detail najednou způsobí, že tě zaplaví touha. Postrádáš maličkosti, jaké by tě nikdy nenapadli. A dal by si cokoliv, aby ses mohl přenést na dané místo. Nebo raději, aby ses mohl podělit o daný pocit s někým, kdo by ti rozuměl…

Přesto někde uvnitř víš, že ti vlastně nechybí to místo, ale ta zvláštní a magická kombinace místa, momentu a správných lidí. Tehdy, když jsi byl na cestách, sdílel svůj život s jedinečnými lidmi a byl jsi tak šťastný. Na každém místě kde si žil jsi zanechal kousek toho, čím jsi byl. Ale někdy nestačí vrátit se na dané místo, aby ti přestalo chybět.

Není návratu

Ale jo, zpátky do rodné země cesta s největší pravděpodobností existuje, ale. Teď už víš, co znamená vzdát se pohodlí, začít od nuly a změnit svoje dny v nezapomenutelné. A svět je tak velkej. Jak bys teď mohl přestat objevovat, žít…?