Gin s Tonicem a tři v posteli

Pár dní zpátky jsem si uvědomila, že mi tento měsíc bude 27. Trošku mě to vyděsilo, ten čas fakt děsně letí. Nechápejte to špatně, mít možnost žít a tím pádem i stárnout je úžasná příležitost kterou nedostane každej. Miluju svůj život. Jen mi tak nějak skočilo do hlavy, že bych se možná brzo měla zamyslet nad nějakým ustálením svýho (božího) života, pomalu se začít někde usazovat nebo tak něco. Člověk se té masáži zvenčí občas nevyhne. Nicméně jsou věci, který mě před tímhle "umoudřením se" lákají, a většinou už dlouho. Tak nějak bezděčně jsem tehdy zatoužila je vyzkoušet.

Síla myšlenky a přání je vrtkavá věc, člověk si něco může přát a může se to splnit, ale to, jestli s výstupem bude dotyčnej nakonec spokojenej ovlivňuje spousta faktorů. Vždycky je dobrý přát si specificky, pokud jde o něco, u čeho má člověk jasný preference.

Tolik na úvod, teď k jádru věci.

Přála jsem si tři události: vyzkoušet sex se dvěma klukama, s černochem a s francouzem. Ne nutně všechny najednou, to by byla hodně velká náhoda :D

Černoši mají něco do sebe, není jich moc co mě přitahují ale když se takovej najde, láká mě to hodně. Upřímně nejen kvůli jejich pověsti a tak, jedna moje kamarádka (černoška) mi vyprávěla o rozdílech mezi černýma a bílýma klukama a dost mě to zaujalo. Obecně nejsem submisivní, ale někdy mě v posteli podřízená role vzrušuje. A na tohle prej mají často talent. Což se o mnoho mužích, se kterýma jsem doteď měla tu čest, říct nedá.

Co se týče francouzů... miluju jejich přízvuk v angličtině, je tak nějak roztomile podmanivej, prostě mě rajcuje. Taky líbat se s francouzem francouzsky.. zní to jako milá příhoda na vzpomínání až se jednou teda konečně umoudřím :D

Nicméně na intimní hrátky se dvěma klukama jsem měla myšlenky už tak deset let zpátky, plus mínus rok. Tenkrát jsem dokonce měla k té situaci malinkej krůček, dostala jsem návrh od hodně charismatickejch bratrů. Zní to trochu ujetě, ale znát je tak vám to tak nepřijde. Se starším z nich jsem už v té době měla z minulosti vyzkoušený, že nám chemie funguje jako ďas, s mladším jsem to léto na táboře denně flirtovala. Oba instruktoři, mladí, plní nevybité energie.. :D No, jednou jsme spolu skončili ve sprše, ten den šíleně pršelo a my promokli skrz na skrz. Tábořili jsme na úpatí hor, ani když svítilo slunce nebylo tam zrovna vedro, tudíž jsme byli zmrzlí jako rampouchy. Měla jsem v té době ale přítele, takže jsem se zuby nehty držela. I v té sprše jsme byli ve spodním prádle.. přiznávám, nejsem z oceli a trošku jsme se pod proudem příjemně teplé vody líbali. Vlastně to díky tomu oblečení mělo takovou jemně provokativní atmosféru. Každopádně jsem nabídku odmítla a v letech co přišly potom jí částečně litovala. Někdy víc, jindy míň, nejvíc když jsem myslela na tenhle svůj sen, míň potom když jsem si uvědomila, že jsou oba dost štědře vybavení a já bych s tím nejspíš měla problém. Jakože.. to zvládnout naráz. Ehm. Navíc jsem tenkrát nebyla moc zkušená, byla jsem taková vyplašená, možná bych do toho nešla ani nemít závazky.


Jelikož jsem si prošla celou touhle situací, dokázala jsem si mnohem líp představit, co a jak by mělo vypadat, aby takhle zkušenost byla co možná nejpříjemnější. Když jsem o tom fantazírovala, nepředstavovala jsem si konkrétní tváře (nebo si to aspoň nepamatuju), ale věděla jsem tohle:

• Oba by mě měli přitahovat (tohle je snad jasný)
• Měli by být dobří přátelé (aby se minimalizovalo, že si budou navzájem nepříjemní)
• Měli by to být lidi ke kterým mám důvěru ale zároveň s nima nemám žádnej bližší vztah (aby to "po" nebylo awkward)
• Neměli by patřit do okruhu potenciálních dlouhodobých partnerů (jsem celkem otevřená novým věcem a tak, ale trojka podle mě nepatří mezi věci, na kterých bych chtěla budovat vztah)
• Měli by to být pohodáři, aby to prostě celý bylo co nejmíň trapný (myslím že každej, kdo to nezažil ale četl zážitky jiných, se téhle eventuality trochu obává.. zvlášť kdo viděl ten díl HIMYM kde se tohle řeší:D)
• Měli by bydlet daleko od místa kde bydlím já, abysme minimalizovali možnost nechtěných náhodných setkání
• Měli by být mimo okruh mých přátel (přece jen, nepotřebuju aby každej věděl co dělám.. :D)
• Jeden by mohl být vybavenější a druhej tak standartně (jo, to abych to případně zvládla ;))

Není toho tak úplně málo, co?

No a co se stalo včera?

Byl pátek. Vyrazila jsem na večeři s pár lidma (já a pět týpků), super večer, popíjela jsem Gin s Tonicem, citronem, malinama a ostružinama a parádně se bavila. Pak taky nějaký to pivo a Moscatel, víno z nedalekejch vinic. A sem tam jsem si zapálila mentolku, případně potáhla z jointa. Jednoduše řečeno byla jsem velmi společensky naladěná. Asi ve dvě ráno jsme vyrazili do víru místního nočního života, postupně se skupinka zužovala až jsme zbyli tři. Dali jsme si pivo v jednom baru, kluci sem tam někoho znali a představili mě. Najednou přede mnou stál panák čehosi, to stejný mělo v ruce asi dalších osm lidí kolem mě, a že prej pijem! Bylo to celkem dobrý, netuším co to bylo, ale naštěstí žádnej zabiják typu slivovice.. něco slabšího. Po chvilce mě dva kluci vytáhli před bar, chvíli jsme probírali moje cestování, chvíli jejich město. Milá, nezávazná konverzace. Původní dva společníci zůstali vevnitř u piva. Nakonec to dopadlo tak, že protože se původním nechtělo tančit a já měla na nějakej klubík náladu,  připojila jsem se k těm dvěma novým - mám dojem, že se jmenovali João a Markus. Cestou jsme potkali pár jejich známých - asi tři kamarádky Joãovy přítelkyně, dva Španěly co jsou tu jen na pár dní a pár místních kluků. Všichni se se mnou seznamovali, cítila jsem, že jsem angličtinou a zářivě blond hřívou pro ně zajímavá. Nebudu kecat, jsem ráda zajímavá. I když jsou to občas takhle banální důvody:D Do údajně nejoblíbenější místní diskotéky jsme dorazili asi ve čtyři ráno, moc lidí tam nebylo. Že prej je ještě moc brzo. No a vážně - v pět už bylo narváno, ale atmosféra příjemná. Za pět euro dostaly holky lístek s pěti drinkama zdarma. Mazec! Vesele jsem pokračovala v dříve načaté sérii Ginů s Tonicem, smála se a flirtovala.

Jižani jsou celkově o dost dotykovější než středoevropani, na to už jsem si zvykla. João se mi fakt líbil, tmavej typ, vyšší, pěkný tmavý oči a příjemnej hlas. V bílým tričku a rozepnuté košili s krátkým rukávem mu to slušelo. A děsně mi voňel. Když se ke mně v okolním hluku naklonil abych ho měla šanci slyšet, měla jsem co dělat abych se soustředila na to co mi říká, měla jsem moc práce s nasáváním jeho parfému a rozdýcháváním blízkosti horké kůže. Pffff.. Jo, měla jsem chuť zlobit, ale věděla jsem, že ty holky kolem ostřížím zrakem sledují každej můj i jeho pohyb. Sakra.

"Doufám, že tu zůstaneš až na konec, těsně před ním hrají songy v rytmu Kizomby.." Zakřičel mi João do ucha. "A vezmeš mě tančit?", vrátila jsem mu otázku s cíleně provokativním úsměvem. Ustoupil o půl kroku, sjel mě pohledem a řekl, že je sice dřevo ale pokusí se. Bylo děsně milý jak na mně dával celej večer pozor, když jsme šli ke klubu odtahoval mě z potenciálně nebezpečných situací kdy jsem šla moc v silnici ale tak nějak mi to v tu chvíli nedělalo starost, ptal se jestli jsem "okay" a jestli se mi tam líbí, chodil mi pro pití a celkově byl gentleman. Zato Markos se kolem mě motal blízko, kdykoli to šlo tančil u mně nebo rovnou se mnou, kdybych nevěděla že je zadanej, tak bych to podle toho chování rozhodně netipla.

Přišla nějaká slečna, známá skupinky lidí, se kterou jsem tam byla. Další seznamování, prej má dneska narozeniny. Tak všechno nejlepší! Teď už chápu tu flašku šáňa co má v ruce. Plnou. Rozdala kelímky všem kolem, rozlít, přiťuknout.. jo, byla to vážně dlouhá a nabitá noc. Nejdřív ta večeře, tam jsem dorazila v sedm.. musela jsem se parádně bavit, protože noc se měnila v ráno a já si toho ani nevšimla.

Začali hrát Kizombu. Moje nejoblíbenější video kde pár tančí je právě v tomhle rytmu, jednou se přihlásím na lekce. Ten rytmus dokáže mít děsně erotickej nádech. Přede mnou se objevil João. Udělalo se mi trošku horko.

Chvíli jsme tančili, ale protože jsme ani jeden tak docela nevěděli co děláme, spíš jsme se smáli než cokoli jinýho. "Marcos je dobrej učitel Kizomby, počkej", řekl a nechal mě uprostřed parketu. Za pár vteřin se objevil Marcos a tentokrát už to trochu tanec připomínalo, byla jsem ale tak v náladě, že jsem se moc nechytala a každou chvíli mu šlápla na nohu. Bral to sportovně, neřekl ani á a snažil se mi vštípit základy. Když dohrála skladba tak jsem se mu vysmekla a udýchaně se svalila na sedačku vedle parketu. Chtěla jsem dát ještě šanci tomu týpkovi co po mně pořád koukal, asi si netroufal, když jsem kolem sebe pořád měla lidi. Relativní samota mi vydržela asi minutu. Přisedl si jeden ze Španělů a začal mi něco povídat, musím říct, že mě to vůbec nezajímalo. Nebylo to ode mně moc pěkný, ale poslouchala jsem ho jen jedním uchem, občas udělala "hmm" a pohledem přitom rentgenovala toho stydlína. Už jsem tomu ani sama nevěřila, ale fakt že jo. Rozhodl se překonat ty tři metry co nás dělily a přitočil se ke mně. A něco řekl. "Promiň, já portugalsky neumím", řekla jsem anglicky. "Ptal jsem se, jestli bys šla tančit", přepnul stydlín jazyk. "Jasně", usmála jsem se a vstala. Asi tak do pěti vteřin písnička skončila. Byla to poslední písnička večera. Ještě jednu, houknul stydlín s nadějí v hlase na DJe, ale dostalo se mu jenom zavrtění hlavou. "Škoda že jsi nepřišel dřív", zasmála jsem se. "Já se neodvážil", odpověděl stydlín s odzbrojující upřímností. "Budeš tu zítra?" zeptal se. Neměla jsem tušení. "Používáš Whatsapp?" Zajímalo mě. Buď mi nerozumněl nebo nepoužívá, nejsem si jistá co přesně říkal. "Ale počkej, dám ti na sebe číslo", řekl a vzal to poklusem k baru. Po chvilce se vrátil s číslem na kusu papíru. "Co třeba zítra oběd? Nebo na pláž? Ozveš se?" "Jasně, neboj" slíbila jsem s úsměvem. Dokonce jsem to v tu chvíli tak i myslela. Dnes mi ale bylo tak blbě, že jsem neměla sílu ani strčit ruku do kabelky a po papírku se podívat. Doufám, že chudák nečekal doma. Cítím se trochu provinile.

Moment, kouknu se, jestli to číslo vůbec mám. *Štrachá v kabelce*

Tak mám. Koukám, že to číslo napsal na zadní stranu účtenky. 2014-08-09, 6:13:57. Ouu, tak proto už bylo venku slunce když jsme vypadli :D


No.. Ven jsme se nakonec vymotali podle odhadu někdy kolem půl sedmé ráno, byla nás skupinka lidí co šli směrem k centru. Postupně to řídlo, až jsem si uvědomila, že jsme zbyli jen my tři. Já, Markos a João. "Doprovodíme tě domů, neboj", slyšela jsem od kluků. Nebála jsem se. Bylo mi fajn, jen se mi děsně motala hlava. "Trefíš tam?" Zeptal se João. "Mmmmmmm asi jooo" usmívala jsem se opilecky a klopýtala za nima. Najednou jsme zastavili. Zvedla jsem zmateně pohled. "Tady je moje auto.. Markos zůstává u mně, rodiče nejsou doma. Nechceš tam taky zůstat?" Předstírala jsem že to promýšlím, aby to nevypadalo tak blbě. "Je to daleko?" "No asi 12kilometrů.. hodím tě zítra domů, v kolik jsi říkala že máš něco naplánovaný?" "Kolem oběda.." "To nebude problém", usmál se a já jen pokrčila rameny a řekla "Tak jo, jedeme". No a jeli jsme.

Seděla jsem na zadní sedačce, nebo spíš pololežela. Modlila jsem se, aby se mi neudělalo nevolno. Přiblble jsem se usmívala, ale jen proto, že mi v hlavě naskakovaly různý verze toho, co by se mohlo stát, a všechny se mi líbily. Jo, vím moc dobře, že je blbej nápad sedat si do auta k někomu, kdo není střízlivej. Ale João řídil fakt opatrně, jel pomalu a myslím, že z nás tří toho vypil výrazně nejmíň. Kluci si něco povídali portugalsky a já zkoušela odhadnout, o co by mohlo jít. Normálně sem tam slovo rozumím, ale teď jsem byla úúúúplně ztracená. Markos mi z přední sedačky hladil nohu od kolene až nahoru po vnitřní straně stehen, což mě utvrdilo v tom, že i když nic nebylo vysloveno přímo, měli jsme všichni stejnou myšlenku. Jen jsem se culila a byla ráda, že jsem si ten den vzala ladící spodní prádlo.

Po nějaké té chvíli jsme dorazili na místo. Pěknej baráček, zajímavě postavenej, prostornej. Na dvorku pes a kočka. Neudělalo se mi špatně. Yeah! :D Někdo mě nasměroval na schody a přísahám že nevím jak, ale za chvíli jsem byla v Joãově pokoji. Uklizeno, paráda. Velká postel. Postel. Alkohol. Únava. Lehla jsem si v šatech a skopla dolů aspoň balerínky. Oči se mi zavřely, pokoj začal trochu rotovat ale nebylo to nijak hrozný. Najednou jsem na sobě ucítila něčí ruce. "Nespi.." Hlesl chraplavě vzrušeným hlasem Markus a zkoumal kam až mu nechám sjet ruku. Bylo mi to úplně jedno. Zmohla jsem se jen  na něco jako "Mmmm" a otočila jsem se na bok. Ještě jsem si sundala sponku, šernou krajkovou mašli co mě při ležení tlačila a poslepu ji položila někam nad sebe na polštář. Na chvilku jsem možná odpadla, nejsem si jistá. Ruce začaly být tak nějak příjemně intenzivnější. Pootevřela jsem oči.

Ou. Maj. Gad.

Ono se mi to nezdá..

ležím v přítmí pokoje uprostřed postele, zleva jeden pěknej portugalec, zprava jeden krásnej portugalec a oba mě chtěj. Nejlépe hned. Neasi :D Úplně se nehodí tady rozebírat, co se dělo odhadem další půlhodinu až hodinu. Každopádně jsem vůbec nečekala, že to může být tak příjemně nestresující a pohodovej zážitek. Aspoň z mýho pohledu. Žádný trapný momenty, nic negativního. Potom ještě pokračování ve sprše..

Bylo asi půl deváté, když jsme tak nějak skončili. Kluci mě hodili až ke dveřím domu kde mám teď byt.. "Je to naše velký tajemství, jo.?" Otočil se na mně João když jsme dorazili na místo. Ujistila jsem ho, že se může spolehnout. Nepotřebuju nikomu dělat potíže, proč taky. Já jsem spokojená, oni jsou spokojení. Win/win, řekl by byznysman.

Zatáhla jsem rolety a lehla si do svojí postele. Ani nevím, jak jsem shodila oblečení a naušnice.

A sakra. Sponka. Černá mašle. Snad ji João najde dřív, než jeho přítelkyně.